"Ostatní věří, já vím."

Jméno Halka mi dali mí rodiče po té, co zjistili, že nejsem a asi už nikdy nebudu Honzík. Ve své snaze, je už znovu nezklamat, jsem se snažila zapadnout a být jako ostatní. Nedařilo se mi to a dnes už vím, proč. Nejsem jako ostatní. Nikdo z nás není. Každý jsme jedinečnou bytostí a právě snaha být jako druzí, nás dělá nešťastnými a oddělenými od sebe sama.

Kdykoliv jsem měla říct něco o sobě, myslela jsem, že mě definuje práce, kterou vykonávám. Když jsem odešla ze svého posledního zaměstnání, vojáka z povolání, najednou nebylo čím se definovat. A tehdy mi to došlo… nejsem tím, co vykonávám, jsem tím, na co neustále myslím.

Jsem láskou. Láskou k lidem, k přírodě, k umění. Láskou k této úžasné planetě, na níž momentálně žiju. Láskou k vesmíru a k noční obloze plné hvězd.

Stejně, jako nemusím být hvězdářem, abych mohla pozorovat oblohu, nemusím být malířkou, abych namalovala obraz, básnířkou, abych napsala báseň nebo šamanem, abych mohla léčit. Proč? Protože vždy ztělesňujeme vše podle toho, co zrovna děláme. A tak dělám vše, co momentálně cítím jako lásku a učím se ničím z toho neidentifikovat.

Moc ráda se s vámi podělím o vše, ať už to bude něco z mé tvorby, výklad karet nebo léčení těla či duše.